Sekce: Knihovna

/ Prožívání Vánoc / Vánoční reflexe a meditace

Vánoční reflexe a meditace

• V našich životech se střídají světlé i stinné chvíle, světlo i tma…(papež František)
  V našich osobních dějinách se střídají světlé i stinné chvíle, světlo i tma. Pokud se naše srdce uzavře a převládne v  nás pýcha, lež a hledání vlastních zájmů, pak se v nás a kolem nás šíří tma.

• Vánoce nejsou o 'idylce' (Ladislav Heryán)
  Je něco jiného slyšet koledu v obchodním domě - kde se stává zvrácenou komerční záležitostí, a je něco jiného slyšet koledu v nemocnici. Člověk je zde chudý - je jedno kolik peněz má, a je bezmocný, proto říkáme nemocnice. A právě zde vyjevuje koleda chudým své nejhlubší poselství. Není vánoční idylkou, ale pravdou o životě. 

• Dost bylo Vánoc!
  Honba za „idylou Vánoc“ však přináší i své hořké plody. Místo vánoční pohody mají paradoxně mnohde navrch stres, nepokoj a smutek. „Rodinné svátky“ jitří bolest lidí z rozpadlých rodin, lidí opuštěných a nezakotvených. Na vlně Vánoc se veze reklama, obchodníci, politici i kapesní zloději… Naše Vánoce se tak mění v karikaturu Vánoc původních.

• Když vám někdo řekne, že jste vůl, tak jásejte…(František Lukeš)
  K jesličkám nenacházejí cestu totiž jen zcela rozumní lidé. Mnozí mají dokonce už tolik rozumu, že se nehodí už vůbec k ničemu. Člověka opravdu nic nesmí rozházet. Zvláště tenkrát ne, když slyší takovou chválu, jako jsem ji slyšel já. Ono je někdy vskutku krásnější být zařazen mezi voly a osly než mezi určité lidi.

• Bůh se nevnucuje silou (papež František)
  Když stojíme před jesličkami, rozjímáme o Božím milosrdenství. Jesličky nám připomínají, že Bůh ve svém velikém milosrdenství sestoupil k nám, aby s námi navždy zůstal. Jesličky nám dále říkají, že Bůh se nikdy nevnucuje silou. Kvůli naší spáse nezměnil dějiny a nevykonal žádný mohutný zázrak. Přišel ve vší prostotě, pokoře a mírnosti.

• Jak obdarovat i někoho opravdu potřebného 
  Každý rok rostou hromady dárků, které nakonec skončí někde v šuplíku. Může to vypadat i jinak. Přemýšlíte, jaký dárek k Vánocům vybrat? Nabízíme inspiraci.

• Vánoce jsou pro mě depka a strašák
  Rodinný svátek, když nemáš rodinu, a depka je tu. Nejen že nemáš dárky, ale nemáš ani tátu, ani mámu, ani dědečka s babičkou … Bouří v tobě vztek, že jsi jiný, a taky chuť něco zničit. Papírové řetězy, ty mě stahují krk!

• Vánoce - už po kolikáté ... (Zdeněk Matějček)
  Dárek není jen ona věc, která se dává a která má hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Dárek je především osobní poselství, které říká “mám tě rád“. A něco takového se vlastně ani penězi vyjádřit nedá. V dárku - pokud je myšlen upřímně a vskutku jako dárek - dáváme totiž sami sebe. A to je velká, slavná věc, kterou bychom měli o Vánocích zažít. A když se o Vánocích jeden druhému dáváme - měli bychom se dávat pěkně, mile, abych tak řekl v pěkném balení, tj. v pohodě a dobré náladě. Neměli bychom se tedy tím předvánočním shonem a uklízením a vařením a pečením dát zaskočit a utahat. 

• Vánoce (Carlo Carretto)
  Vánoce byly za dveřmi. Rozhodl jsem se, že se na svátek připravím v tichosti. Vybral jsem si místo u studny Ouarourout, kde byl dostatek vody a malá jeskyňka mohla posloužit jako kaplička.
• Bůh přichází k člověku i v podobě dítěte (Tomislav Ivančič)
  Bůh přišel viditelně na tento svět jako bezmocné dítě, dýchal náš vzduch, nosil naše oblečení, jedl naše jídla.

• Poselství Vánoc (Brian Cavanaugh)
  V horečném tempu vánoční doby míváme sklon zapomínat na poselství a příslib, které Vánoce zvěstují. Velmi často býváme v zajetí toho, co všechno ještě musíme stihnout na poslední chvíli. Pospícháme, tlačíme a strkáme se a málem že srážíme lidi shánějící ten extra dárek, který si my vážně nemůžeme dovolit.

• Křehké dítě člověka nemanipuluje (Jan Pavel II)
  Do tohoto tvrdého a hrubého světa náhle vstupuje laskavé a křehké Dítě Ježíš: Přichází osvobodit člověka zapleteného do sítě nenávisti a zotročeného sektářstvím a roztržkami.
• Bůh se stává malým a slabým (bratr Efraim)
  Vánoce jsou tím nejpodivuhodnějším svátkem, který existuje. Jsou překvapením, které Bůh připravil lidem. O Vánocích totiž živý a všemocný Bůh ukazuje plnost svého milosrdenství tím, že se z lásky stává zcela malým a slabým. 
• Bůh se stal dítětem (Carlo Carretto) 
  Nyní už nemám strach. Je-li Bůh dítětem položeným tam na slámě v jeskyni, pak mi už nenahání strach. Mohu mít strach z čehokoliv, ale z toho dítěte nikoli. Z dítěte, které hladím a které se ke mně vine, z děťátka, které si žádá moji ochranu a lásku, strach nemám. Už nemám strach. Pokoj, jenž je opakem strachu, je nyní se mnou. Jedinou námahu, kterou musím vynaložit, je věřit.

• Obavy z Vánoc (Denis Sonet)
  Vánoce přinášejí lidem i zklamání. Nemluvím o ranní kocovině, žlučníkových záchvatech či výdajích, které nutně poznamenají lednový rozpočet, mám spíš na mysli prázdná místa u štědrovečerního stolu, jež člověka tolik bolí... Čím je člověk starší, tím víc bolestně prázdných míst kolem sebe má. Vánoce mohou člověku přinést i mnohá jiná zklamání - např. z nenaplněných očekávání. V mnoha lidech vzbuzuje období Vánoc spíše obavy, protože o to více pociťují svůj vlastní smutek.

• Vánoční pohoda (P. Piťha)
  Originální vánoce nebyly žádnou idylou. Považte jenom, že kvůli nějakému pitomému byrokratickému výnosu a nesmyslné statistice musel se Josef s Marií vydat na dosti dalekou cestu zrovna v době, která se jim tak nehodila. Jet na oslu je nepředstavitelně nepohodlné i pro zdravého mladého muže. Natož pro křehkou ženu ve vysokém stupni těhotenství. 
• Kníže pokoje (P. Kolář)
  Touhu po tomto míru v nás oživuje každoročně bezmocné betlémské dítě v jeslích a zve nás k vykročení na cestu k němu, to je na cestu víry. Kde jinde lze nalézt sílu k překonání naší vlastní nenávisti a touhy po odplatě, která ovšem plodí násilí, nenávist a tak dokola v uzavřeném kruhu. 
• Divný král (P. Kolář)
  Proč vlastně přišel a žil Ježíš v našem světě tak skromně? Lze si přece snadno přestavit jiné, důstojnější a jeho postavení i poslání přiměřenější naplnění prorockých slibů. Ježíš se místo toho narodil v úplně obyčejných podmínkách lidí tehdejší doby a hned nato ještě zcela nekrálovsky utíkal před Herodem do ciziny. 
• Vánoce přicházejí, necháme je odejít? 
  Mnohým lidem je v tyto dny hezky. Někoho obdarovali, sami snad byli obdarováni, zažili radost dětí i dospělých, připomenuli si krásné chvíle svého dětství, zkrátka mají vánoční náladu. A kolik lidí si dnes přeje, aby tato atmosféra pokoje a vstřícnosti, trvala stále, celý rok! Kolik lidí je přesvědčeno, že konflikty, násilí a neštěstí jsou s vánočními svátky zcela neslučitelné! A je dobře, že mnozí alespoň jednou za rok dojdou k přesvědčení, že lidský život a mezilidské vztahy se nemusejí podobat stále otevřenému bojišti! Praktický člověk si ale položí praktickou otázku: kdo to zařídí? Kdo zařídí, aby byl pokoj mezi lidmi, dobrá vůle na všech stranách, schopnost a ochota mnohých k hledání cest smíření? 
• Estetické, morální a náboženské slavení Vánoc (Tomáš Špidlík)
  Stará vzpomínka z dětství: Jak se slavívaly u nás Vánoce v kostele? Bylo to natřikrát. V šest hodin ráno byla mše, které se říkalo jitřní. V jedenáct dopoledne byla tzv. hrubá, nebo lépe a spisovněji „velká mše“. A odpoledne v pět hodin byla v klášterní kapličce pobožnost k Ježíškovi v jeslích. Už jako chlapec jsem vnímal, že tu šlo nejenom o tři liturgie, ale že převládal u každé z nich i jiný styl. 
• To nejcennější bývá vetkáno do životů rodin (Tomáš Halík, promluva v Parlamentu, prosinec 1995)
  Vánoční evangelium nám říká toto: Bůh se stal člověkem a člověk by na to měl odpovědět. Nikoli tím, že si bude hrát na boha, že bude chtít vzít život, přírodu a dějiny do své režie a manipulovat jimi, poroučet druhým a poroučet větru a dešti. To jsme už zažili a máme toho dost. Slušnou odpovědí na ten největší a nejvlastnější dar vánoc – že Bůh se stal člověkem - bude, když se i člověk bude poctivě snažit stávat se plněji člověkem. 
• Vánoce znamenají setkání s láskou (Jan Pavel II)
  Ježíš se narodil také pro tebe - ať jsi kdokoliv. Starý či mladý, šťastný nebo nešťastný, úspěšný nebo neúspěšný. Narodil se pro tebe a k tobě chce také přijít. Chce přijít, aby ti ukázal naději, která nezávisí na tvých schopnostech, výhrách či prohrách. Chce přijít, aby ti otevřel cestu k bohatství, které není závislé na tvých úspěších, ani na míře inflace. Chce přijít, aby ti ukázal že ti může být odpuštěno a že i ty můžeš dojít naplněného života...
• Vánoce - který dar nejvíc potěší?
  Bůh nám dal to nejdražší. My se však mnohdy zabýváme jen bezcennými věcmi a přitom nám tento pravý a jedinečný dar uniká. Měli bychom si včas uvědomit, co je pro nás skutečně hodnotné, ne až tehdy, když poznáme, že nás stejně tento svět nemůže uspo- kojit. Mohlo by být totiž pozdě. Život je příliš krátký na to, abychom mohli ztrácet čas neužitečnými věcmi.
• Vánoční dárky
  Můžeme si navzájem přát, abychom v dávání i přijímání darů byli svobodní, upřímní a pravdiví. Protože nakonec všechno naše dávání darů má svůj základ v Božím daru nového, zlem nezatíženého života, který nám všem byl darován v Ježíši Kristu. A všechno naše přijímání darů může mít svůj vzor v Ježíšově matce Marii, která přijala s bezelstnou otevřeností andělovo zvěstování i dítě, které se ukázalo být vtěleným Božím synem. 
• Tichá noc 
  Láska dává člověku jistotu, že někam patří poskytuje člověku prostor k životu opravdově se zajímá o druhého neodsuzuje, neponižuje přijímá člověka takového, jaký je přináší naději i tam, kde již naděje není je vždy  nezištným darem dochází naplnění jen v Bohu, protože Bůh sám je Láska. Boží láska bdí nad každým z nás!
• Folklór nebo Vánoce? (Petr Kolář)
  Češti katolíci jsou asi málo nároční a opatrní, bezmála sami snad začínají věřit, kapr + koledy + vysoký smrk s girlandami = vánoce v křesťanském slova smyslu. To ovšem není, nemůže být pravda. Vánoce jsou jen jedny, křesťanské a je to oslava příchodu Syna Božího mezi nás. Důraz je přitom na osobě, jejíž příchod slavíme, a nikoliv na výrazu „oslava“. Jde přece o Krista a ne o baroko.
• Ježíšovo narození - meditativní text (J. Augustyn)
  S odvoláním na svůj dosavadní život se snažme připomenout si okamžiky, v nichž se řítily zdi našich jistot; okamžiky, kdy jsme padali sami za oběť vlastním bezpečnostním systémům. V této souvislosti kontemplujme těhotnou Marii a jejího muže Josefa na cestě do Betléma uprostřed nejistot, nebezpečí, avšak s plnou důvěrou v Boha. Ať je nám tato jejich důvěra výzvou ve všech těžkých životních situacích, zvláště tehdy, když nám zůstává smysl našeho úsilí, naší modlitby a práce, skryt.
• Narodil se jako bezdomovec (Miloslav kardinál Vlk)
  Narodil se jako bezdomovec matce na cestě. A právě on přišel, aby každému připravil domov, aby se nikdo necítil sám, aby nikdo nemohl myslet, že o něj nikdo nestojí. Přišel probudit lidská srdce k lásce: “Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali...”
• Vánoce (Karl Rahner)
  To němé a ohromné, co nás obklopuje současně jako vzdálené a přece jako přemáhající blízké, je třeba chápat jako ochraňující blízkost a něžnou lásku, která je ochotna se všem vydat. Máme-li odvahu chápat sami sebe tak, jak je to možné jen v milosti a víře - ať si to uvědomujeme či nikoliv - pak jsme zakusili vánoční milost ve víře. Je to velmi jednoduché, ale je to pokoj, který je přislíben lidem dobré vůle, v nichž má Bůh zalíbení.
• Protože se pro něho nenašlo místo
  Je nepříjemné stát před zavřenými dveřmi. O to je ovšem větší radost, když se takové dveře otevřou. Vánoce znamenají: Bůh otevírá dveře, které nás od něho oddělují. Přibouchli jsme si je vlastní vinou. A protože už nejsme schopni sami přijít k Bohu, přichází Bůh ve svém Synu k nám. Stává se člověkem, rodí se v chlévě jako bezmocné děťátko. Bůh přichází do našeho ztemnělého světa, do temnoty a chladu stáje, do temnoty a chladu našeho života...Bůh může všechno, kromě jedné věci: nechce a proto nemůže vstoupit do našeho srdce proti naší vůli, pokud mu sami neotevřeme, pokud ho sami nepozveme dál...
• Další texty a citáty na webu Pastorace.cz
• Jak dobře prožít Vánoce s malými dětmi (MUDr. Alexandra Havlicová, psychiatr)
  Dávno jsme zapomněli na mnoho vytoužených hraček, které jsme třeba i chtěli pod stromečkem najít. Ale nikdy nám nesejde z mysli hlas našich rodičů, vzpomínka na pocit bezpečí, jistoty nebo tátovu modlitbu u štědrovečerního stolu. Z paměti neodejde světlo svíček a vůně pokrmů, které se podle tradice objevily na stole jen jednou za rok. Nevymizí vánoční příběh, neutichne fascinující zvuk varhan ani melodie koled, ze starých jesliček se nepřestane něžně a tiše usmívat Panna Maria opatrující Děťátko.
• Odkud je tradice stavění betlémů? (Martin Weis)
  Zvyk stavět v našich chrámech či domácnostech betlém souvisí s úctou k místu narození Spasitele, která je velice starobylá. Její kořeny sahají až k životu sv. Jeronýma, jenž se roku 385 odebral z Říma do Betléma, kde žil v blízkosti betlémské jeskyně až do své smrti roku 420. Zde, na místě, kde se narodil Pán Ježíš, vznikl také jeho překlad Písma svatého do latiny a většina jeho listů. V jednom z nich píše: "Kdykoliv pohlédnu na místo, kde se narodil můj Spasitel, dávám se s ním do rozhovoru. Říkám mu: Ach Pane Ježíši, v jak tvrdých jeslích zde ležíš pro mou spásu. Jak ti to mám oplatit? A tehdy, jakoby mi božské Děťátko pravilo: Nežádám si ničeho, leč abys zpíval Sláva na výsostech Bohu..." 
• Vánoce přinášejí i frustraci. Co s tím? (Petr Goldmann)  
  Vánoce se svými obrovskými nároky přinášejí frustraci všem, kteří mají na starost uspořádání jejich oslav: tedy především dospělým a rodičům. Dohodnout se, jak budeme Vánoce slavit, může být velkým problémem. Nejenže neexistuje objektivní pohled na to, co je správná oslava, ale především právě kolem Vánoc máme často své jedinečné niterné představy, které bychom rádi naplnili. Zde může být veliký rozdíl, jak mezi jednotlivými rodinami, tak mezi muži a ženami.
• Lekáme se rychlosti, se kterou se blíží Vánoce...(Aleš Opatrný)
  Moderní společnost, která má jistě mnoho kladů a krásných stránek, některé věci nespravedlivě opomíjí a jiné dokonce škrtá. Například očekávání, trpělivé čekání a těšení se nebývá považováno za žádnou hodnotu. Naopak, reklama nám znovu a znovu vnucuje, že to, co chceme, můžeme mít samozřejmě ihned. Bez čekání, bez otálení - a tedy i bez těšení se a bez čekání. Je to opravdu jen a jen výhoda? Neztrácí člověk nějakou důležitou dimenzi života?
• Máme se o Vánocích poddat snu, iluzi, skepsi? (Aleš Opatrný)
  Po týdnech příprav se nám otevírá očekávaný vánoční čas. Mnoho lidí touží zvláště o těchto svátcích po klidu a míru. Píšeme si to ve vánočních přáních a pozdravech, které si v tak ohromném množství vyměňujeme. A myslíme to jistě upřímně. Ale o kterých vánocích během dvou tisíciletí, kdy se slaví Kristovo narození, byl všude na zemi klid a mír? Máme se tedy poddat skepsi nebo se v několika svátečních dnech poddat iluzi snu a na chvíli zapomenout na všechno hrozné? Myslím, že nic z toho by nám nepomohlo. Podívejme se raději do vlastního nitra. To nemusí být únik ze světa, ale spíš cesta ke středu našeho života.
• Někteří lidé nechtějí slavit Vánoce  (Pavel Kubec)
  O oslavě Vánoc máme mnohdy naprosto přesnou představu. Jenže realita může být dost jiná než náš dokonalý scénář. A tak někteří lidé raději Vánoce slavit ani nechtějí. Důvody mohou být různé – ztráta milované osoby, rozchod, nejistota pramenící z nemoci, z tíživé sociální a ekonomické situace, zlé vzpomínky atd.

• Vánoce ve válečné zóně – zpráva z Allepa 
  Žijeme v nepřetržitém válečném stavu. Tím spíš však zakoušíme Pánovu přítomnost. Večer 24. prosince jsme slavili mši a přitom na nás dopadaly bomby. Prosili jsme Ježíše o dar radosti a pokoje, tedy o pravý opak pocitů, jež vládnou v srdcích mnoha lidí.