„Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není“ (1 Jan 1,5).
V našich osobních dějinách
se střídají světlé i stinné chvíle, světlo i tma.
Pokud se naše srdce uzavře
a převládne v nás pýcha, lež
a hledání vlastních zájmů,
pak se v nás a kolem nás šíří tma.
„Lid, který chodí ve tmě, vidí veliké světlo“ (Iz 9,1). Toto proroctví se nás stále dotýká, zvláště slyšíme-li je o vánoční noci. A není to jenom citová záležitost. Vyjadřuje totiž naši skutečnost: jsme putujícím lidem a kolem nás – a také v našem nitru – jsou temnoty i světlo. A v této noci, kdy temnota obestírá svět, obnovuje se událost, která nás uvádí v úžas a ohromuje: putující lidstvo spatřuje veliké světlo. Světlo, které nám umožňuje zamyslet se nad tajemstvím putování a vidění.
„Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není“ (1 Jan 1,5). Také v našich osobních dějinách se střídají světlé i stinné chvíle, světlo i tma. Pokud máme rádi Boha a lidi kolem sebe, putujeme ve světle, ale pokud se naše srdce uzavře a převládne v nás pýcha, lež a hledání vlastních zájmů, pak se v nás a kolem nás šíří tma.
Ze slov papeže Františka 24.12.2013.
Zpracováno podle webu Radiovaticana.cz.
Redakčně upraveno.
