Bouří v tobě vztek, a taky chuť něco zničit
Jedno Večer se mě Fred zeptal: „Nepřijel bys na Vánoce ke mně, do Belgie?“
Dělám, že přemýšlím a odpovídám: „Víš, na Vánoce už něco mám, ale mohl bych přijet 27. prosince.“
Vánoce jsou totiž pro mě strašák. Rodinný svátek, když nemáš rodinu, a depka je tu. Vidíš pod stromkem dárky a tvůj laskavý hostitel ti vykládá: „Pojď se podívat, jaký máme krásný stromeček, jak je krásně nazdobený. Tohle je dárek od táty, tohle je dárek od mámy. Podívej, co mi dali dědeček s babičkou! A můj kmotr …“ Ty mlčíš. Nejen že nemáš dárky, ale nemáš ani tátu, ani mámu, ani dědečka s babičkou … Bouří v tobě vztek, že jsi jiný, a taky chuť něco zničit. Papírové řetězy, ty mě stahují krk!
U lidí bez rodiny nemají štědrovečerní večeře úspěch
Jiný rok mě pozvou rodiče jedné mé kamarádky Cathy na štědrovečerní večeři.
Tabule je nádherná, porcelánové talíře, křišťálové sklenice. /.../ Po půlnoční mi pán říká:
„Pojďme si dát čokoládu do obýváku, podíváte se na stromeček.“
Stromeček, hrůza! Jsem v úzkých, chycený do pasti. Nemůžu odmítnout. Prokletý stromeček! Jdu, nohy jako z olova, krve by se ve mně nedořezal. V duchu nadávám – „Nikdy jsi neměl toto pozvání přijmout, vím přece, že štědrovečerní večeře nemají u dětí bez rodiny úspěch!“ – a vtom mi Cathyina matka řekne:
„Time, něco pro vás mám.“ ...
Zpracováno podle knihy V ringu s Bohem
Příběh obrácení slavného boxera,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z knihy naleznete zde...
