"Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo,
obyvatelům temné země vzchází světlo. 
Hle, dítě se nám narodilo, syn je nám dán,
vládu má na svém rameni, mocný Bůh…
On zlomil jho, které tížilo lid,
hůl dopadající na záda i bodec otrokáře." (srov. Bible, prorok Izajáš 9,1-6)

Když se řekne slovo Vánoce, představím si
hřejivé teplo domova, pospolitost, radost v dětských očích…
Prostě období klidu a míru ve světě a také v našich srdcích.

Ne každý z nás ale zažívá utěšené časy,
ne všichni prožíváme Vánoční svátky v klidu a radosti.
Možná se cítíme ještě osamělejší, než kdy dřív.
Starosti a bolesti dostávají ve světle Vánočních svátků
mnohdy ještě jasnější obrysy.

Ježíš se nenarodil v bohatství a krásných časech.
Nepřišel na svět do hřejivého tepla.
Světlo světa poprvé spatřil v temnotě stáje, na tom nejubožejším místě.
A na ubohá místa během svého života na zemi přicházel stále.
A i dnes přichází – k nám, kteří hledáme plnost života. 
Láme okovy a jařma našich bolestí, ničí hole, které nás bijí.
Vysvobozuje nás z otroctví našich bolestí,
chyb a nesprávného jednání.

Dovolme mu zlomit naše pouta
a vyjděme s ním na cestu ke světlu.
Vždyť on je „Kníže pokoje.
Jeho vladařství se rozšíří
a pokoj bez konce
spočine na jeho království.“ (srov. Iz 9,6)