/ Prožívání Vánoc / Vánoční povídky, příběhy, beletrie a poezie
Vánoční povídky, příběhy, beletrie a poezie
-
Seděl jsem za kulometem a přemýšlel, zda střílet ... do lidí. Byl Štědrý večer. (Eduard Martin)
Z vyprávění pamětníka 1. světové války... Díval jsem se na vojáky, jak běží s puškami, na kterých mají nasazené bajonety… pádí proti mému úseku fronty. A já sedím za kulometem… -
První Vánoce bez manžela (Eduard Martin)
Když zemřel manžel, nebylo mi ještě ani třicet a měla jsem dvě malé děti. A beznaděj... Kromě jedné kamarádky jsem neměla nikoho, kdo by mi pomohl. Rodiče byli rozvedení a žili s novými rodinami... -
Vánoce před rozvodem (Eduard Martin)
Byli jsme mladí manželé a o těch Vánocích jsme měli před rozvodem. Už jsme měli vyplněné formuláře. Ale vlastně – vlastně jsme se měli pořád rádi. Já jsem měl „svou hrdost“, manželka měla „svou hrdost“... -
Bůh stvořil vesmír, aby měl čím ozdobit jesličky (Enrique Monasterio)
Na počátku si Bůh chtěl postavit betlém, a tak stvořil vesmír, aby měl čím ozdobit jesličky. Nejprve vymyslel čas a rozdělil ho na měsíce, týdny a dny. Dny vznikaly milióny let, které jsou pro Boha jako mžik. A pak se pustil do práce. -
Velbloud – pouštní teréňák (Enrique Monasterio)
Jak někdo tvrdí, první velbloud (takový pouštní teréňák, na němž měli cválat Tři králové) byl navržen komisí andělů. Jenže se jim vůbec, ale vůbec nepovedl. Byl ošklivý, šilhal, na zádech měl směšné hrby a stál na obrovitých nesehraných chůdách, takže nikoho ani nenapadlo, že by Bůh mohl tento podivný model schválit. -
Můj přítel mi dal kopačky - na Štědrý den (Eduard Martin)
Na Štědrý den mě opustil ten, kterého jsem milovala… Strrrrrrrrrrrrašně milovala. Ale na ten Štědrý den jsem také dostala dárek: jednu větu. I věta může být dárkem a posilou. -
Vánoce na útěku z nemocnice (Eric-Emmanuel Schmitt)
Rychle jsem se rozhodnul a připravil útěk. Všechno proběhlo podle plánu. Kluci mě horempádem oblíkli a snesli mě až k rachotině babi Růženky, která snad pamatuje ještě parní pohon. -
Nevěřím na ´Ježíška´ (Eric-Emmanuel Schmitt)
„Oskare, Bůh nemá s ´Ježíškem´ nic společného. Ty si opravdu myslíš, že já bych ještě mohla věřit na Ježíška?“ -
Smysl Vánoc (Brian Cavanaugh)
Kdysi za jednoho mrazivého Štědrého večera seděl zamyšleně muž u krbu, ve kterém plápolal oheň, a přemítal o významu Vánoc. "Pro Boha nemá cenu, aby se stal člověkem," uvažoval. "Proč by všemohoucí Bůh měl trávit svůj drahocenný čas s někým jako jsme my? A i kdyby, proč by se chtěl narodit zrovna ve stáji? Ani nápad! Celá ta věc je nesmysl. Kdyby Bůh opravdu chtěl sestoupit na zem, určitě by si našel jiný způsob." -
Vole, zbláznil ses? (Bruno Ferrero)
Kdysi dávno svolala zvířata sněm. Liška se zeptala veverky: "Co pro tebe znamenají Vánoce?" -
Stéblo slámy (Bruno Ferrero)
Pastýři se vraceli z Betléma, kde se poklonili Ježíškovi narozenému v chlévě. Nesli mu náruče darů a teď se vraceli s prázdnýma rukama. Kromě jednoho z nich, mladičkého pastýře, téměř ještě chlapce. Ten si z betlémského chléva přece jen něco odnesl. Celou cestu tu věc pevně svíral v dlani. Ostatní by si toho ani nevšimli, kdyby se kdosi nezeptal: "Co to máš v ruce?" -
Krvavý dub (Bruno Ferrero)
O vánočním stromku se vypráví řada legend. Tato je jedna z nich.
Jednoho temného a sychravého vánočního podvečera se přibližně před dvanácti sty lety Winfred Anglický (který se později proslavil pod jménem Bonifác) odvážně vypravil do lesů v severním Německu. Dorazil až na rozlehlou planinu, na níž hořel velký oheň. -
Samson (Bruno Ferrero)
Nikdo ve vesnici mu neřekl jinak než Samson. Byl ze všech největší a nejsilnější. V hostinci i na ulici rád předváděl své mohutné paže, obří sílu a pak svou slávu zapíjel pivem a hlasitě se smál. Nikdo se mu v pěstním souboji nevyrovnal a Samson žil z vyhraných sázek na své vítězství. -
Co se andělovi nelíbilo (Bruno Ferrero)
Zatímco Josef s Marií putovali do Betléma, jeden z andělů svolal všechna zvířata, aby mezi nimi vybral ta nejvhodnější, která budou v chlévě pomáhat Svaté rodině.
Jako první se samozřejmě hlásil lev: "Jen král je hoden sloužit Králi světa," zavrčel. ,,Já se postavím ke vchodu a každého, kdo by se chtěl k Ježíškovi jen přiblížit, roztrhám!" ,,Jsi příliš hrubý," odmítl ho anděl. -
Babička, aneb Vánoce na Starém bělidle (Božena Němcová)
Byl to zvyk jak ve mlýně, tak v mysli vně i na Starém bělidle, že kdokoli přišel na Štědrý den a Boží hod, jíst a pít dostal do sytosti, a kdyby nikdo nepřišel, babička byla by šla hledat hosta na rozcestí. Jakou radost měla ale tenkráte, když znenadání přišel před Štědrým dnem syn Kašpar a bratrův syn z Olešnice. -
Vánoce u Rumcajsů (Václav Čtvrtek)
A bylo o Vánocích na třetí rok. Hned ráno zaslechli Rumcajs s Mankou od Jičína velké tlučení. "V Jičíně už zabíjejí kapry," povídá Manka. "To aby ses, Rumcajsi, taky vypravil pro rybu."
Rumcajs ale zavrtěl hlavou: "Já bych letos radši černého kubu. To je pravé loupežnické jídlo na štědrou večeři. Loni si ho nemohl dopřát ani knížepán." Manku jako by v tu chvíli posedla jiná chuť. -
Horké africké Vánoce, aneb opravdu živý betlém (Zdeněk Čížkovský)
ednou o Vánocích, nedlouho před půlnoční, najednou přiběhl zpocený a udýchaný mladý muž, padl přede mnou na kolena, což není zrovna jejich zvykem, a prosil mě o pomoc: "Otče, moje žena má rodit, ale nějak to nejde, musí do nemocnice, prosím odvezte ji tam. Bude to naše první dítě."
Nebylo by to sice poprvé, co bych někoho vezl do nemocnice, vzdálené asi půldruhé hodiny jízdy od fary, ale za necelou půl hodinu měla začít slavná mše svatá. Nastala chvilka horečného uvažování. Na pláni za kostelem je asi tak dva tisíce lidí čekajících na obřad, vrátit se mohu nejdříve za tři čtyři hodiny, a když už to nebude půlnoční, počkají na mě? -
Vánoce v komunistickém kriminále (Anastáz Opasek, arciopat břevnovský)
Večer pomalu klesá na unavené postavy vězňů. Dnešní zážitek se liší od toho každodenního, je Svatvečer vánoc. Všichni budou vzpomínat na své rodiny, kněží také na farnosti nebo klášterní komunity, rozehnané po zemi, na zkonfiskované kláštery proměněné na věznice, muzea, skladiště či policejní kasárna. -
Vánoční mše v kriminále padesátých let (Václav Vaško)
Opět vánoce (1955), druhé v kriminále. Předcházelo jim předvánoční období smutku a depresí, nejkritičtější období lidí odloučených od domova. Začínalo listopadem a stupňovalo se úměrně se zkracujícími se dny, sílícími větry, mrazivými dešti a sněhovými závějemi. Přesto jsme intenzívně prožívali advent. -
Zpěvy u jesliček (V. Renč)
Básně Václava Renče
z knihy Zpěvy u jesliček -
Vánoce dospělých (Jan Skácel)
Radostí dětí ohřejí si ruce
budou se usmívat a říkat
jsou tady Vánoce
a bílou nití zaobroubí mráz
to roztřepené
co se v nich obnosilo za tak dlouhá léta ... -
Vánoční píseň (Jaroslav Seifert)
Rolničky slyším, slyším hlasy,
myslím si: Kdo to přijel asi?
Dlouho už neviděl jsem sáně,
a proto toužím dychtivě
podívat se zas jednou na ně,
pohladit koně po hřívě.
Však venku nikdo. Jenom vrána
do pola sněhem zasypána. ... -
Jesličky (F. Bridel)
Rozjímání o nebi v noci na jitřní Božího narození
Výbor z kancionálu Fridricha Bridela
