Na každého z nás tato hrůzná událost působí jinak

Všechny nás zaskočila střelba v Praze, která se uskutečnila několik dní před Vánocemi. Na každého z nás tato hrůzná a bolestná událost působí nějak jinak. A každý se s ní vyrovnáváme jiným způsobem.

Někdo o tom potřebuje mnoho mluvit a sdílet se, někdo potřebuje vyjadřovat veřejně soustrast, někdo jiný pláče, další pak naopak mlčí, jiní se vrhají na internet a hledají o události až bulvární detailní informace, jiní pátrají po všech možných vinících a nekonečně o události diskutují (mnohdy bez taktu a soucitu).  Další lidé vyzývají ke sbírkám či k modlitbám, někdo se snad i modlí. Všechny nás ale nějak zasahuje smutek, bolest, strach, obavy a bezradnost. Na otázku: „proč“ neumí nikdo odpovědět.

Lze po této události vůbec slavit Vánoce?

Mnozí lidé si tak kladou oprávněnou otázku: „Lze nyní po této události vůbec slavit Vánoce?!“ Odpověď se na první pohled zdá velmi snadná: „Nelze.“

Ale abychom na otázku mohli opravdu odpovědět, je potřeba se ptát, co to vlastně Vánoce původně jsou, co se o nich slaví a připomíná. Obecně převládá představa – či spíše iluze - Vánoc, jako svátku klidu, pohody, hojnosti, bezkonfliktnosti. Ale tato představa Vánoc se vžila až poslední dobou, kdy jsou Vánoce ovlivněny především konzumem a romantickou iluzí – či možná oprávněnou touhou – po harmonických a naplněných vztazích. Pro některé lidi se tak Vánoce stávají jen jakousi maskou a převlekem na několik dní, či hodin, což jim nakonec přináší ještě větší frustraci ze života, který krásný zdaleka nemají. Původní význam svátku Vánoc je ale přesně opačný!

Co Vánoce opravdu znamenají

Vánoce znamenají, že do temnot, bolestí a všemožného zla tohoto světa se rozhodl vstoupit nekonečný a milující Bůh, který na sebe přijal lidský úděl se vším všudy.

Stal se člověkem z masa a kostí, aby každému z nás šel vstříc do zla a temnot, které osobně i společně prožíváme. On – tvůrce vesmíru – se nenarodil v nedostupném paláci ze zlata, ale narodil se na místě dostupném všem - v chlívě mezi hnojem a dobytkem na předměstí Betléma. Jak to muselo být náročné i potupné místo pro porod!  Celý svůj  další život prožil jako neprivilegovaný člověk z jakéhosi zapadákova Nazareta. Ve svém působení ale ukazoval lidem na pravou tvář Boží. Ukazoval lidem Boha, jako dobrého Otce, jako milujícího tvůrce, který se zajímá o osud každého jednotlivého člověka v jakékoliv situaci, na jakémkoliv „předměstí“, v jakémkoliv „chlívě“ a v jakékoliv nestandardní situaci. A jako vrchol a důkaz lásky dokonce za každého člověka podstupuje potupnou cestu s křížem na vlastních zádech a následně smrt.

Bůh se tak v Ježíši ztotožňuje s bídou a ubohostí každého člověka. Chce nám říci, že toto vše podstupuje proto, abychom pochopili, že je nám vždy dostupný, že není v jakémsi nedostupném nebi, ale že je s námi, v našem srdci a že chce vstupovat do každé situace našeho života. Nemusíme se proto bát pozvat toto malé dítě z jeslí do svého srdce, do svých trampot a obav. Nemusíme se bát jít s ním cestou životem i umíráním.  Vždyť on jako první z nás vstal po hrozné smrti z mrtvých a otevřel nám cestu k naplněnému životu s Bohem i za hranicí smrti.

Vánoce lze slavit i nyní!
Ale možná trochu jinak...

Není bez významu, že se Vánoce slaví v ročním období, kdy jsou nejdelší a nejtemnější noci. A právě do této temnoty nepatrně vstupuje věčné, nekonečné a nepřemožitelné Světlo. 

Na otázku z úvodního titulku, zda je možné slavit Vánoce i nyní, tak lze říci: ano! A právě i proto, co se stalo! Ale možná trochu jinak, než dříve. O letošních Vánocích můžeme třeba společně ve chvíli tiché modlitby vzpomenout na všechny lidi na světě, kteří nacházejí své útočiště nanejvýš v nějakých „chlévech“, vzpomenout na lidi, kteří putují životem se svým těžkým „křížem“, na všechny, kteří zbytečně umírají a také na všechny jejich blízké a pozůstalé. A nemusíme zůstat jen u tiché modlitby. Můžeme napodobovat sestupujícího Boha a jít vstříc lidem nějakým konkrétním způsobem. Maličké konkrétní kroky jsou vždy mnohem víc, než velké neuskutečnitelné plány.

Prosme každý Boha o vedení a inspiraci,
abychom nepřehlédli,
jak vycházet vstříc lidem i ve svém okolí
a přinášet jim pokoj, lásku, přijetí,
pochopení, povzbuzení a potvrzení.
Tedy ty pravé Vánoční hodnoty.

-ima-