Malý plamínek betlémského světla je symbolem toho, že Bůh k nám nepřichází až tehdy, až budeme dost dobří. Přichází právě do míst, kde je tma, únava, bolest nebo strach. Vánoce jsou světlem, které proniká do naší reality a má moc ji proměňovat.

Světlo nepřichází do světla, ale do tmy 

Skauti v těchto dnech rozvážejí po celé republice Betlémské světlo – malý plamen zapálený v jeskyni v Betlémě, kde se podle tradice narodil Ježíš. Každý rok toto světlo putuje do celé Evropy díky dobrovolníkům, kteří ho předávají dál jako symbol míru, naděje a spojení. Možná je právě tahle skutečnost obrazem toho, o čem Vánoce jsou: světlo nepřichází tam, kde je světlo, ale přichází do tmy našich starostí. Nejsme to my, kdo má vánočním úsilím opustit svůj každodenní život a vybudovat idylickou kulisu. Právě naopak – Bůh vstupuje do konkrétnosti toho, co žijeme.

Nemusíme zavírat oči před svojí realitou

Pro některé lidi jsou advent a Vánoce těžkým obdobím. Lidé, kteří poprvé slaví svátky po ztrátě blízkého; rodiny, které nemají dost peněz; ti, kdo žijí na ulici a bojují o přežití.

Betlémské světlo připomíná, že naděje nás primárně neodvádí od bolesti. Neuzavírá nás do romantického snu na pár dní v roce. Je to plamen, který se zapaluje uprostřed temnot našich životů – a ohlašuje, že dobro nezhaslo… To malé světlo může osvětlit místa, kde jsme si mysleli, že už nic krásného není. Může nasvítit cestu, kterou předtím nebylo vidět. Navést k zapomenutým darům a i novým možnostem. 

Co kdybychom „poklekli“ před křehkostí druhých?

Biblický příběh o Marii a Josefovi vypráví lidech na cestě, kteří nenašli pochopení a otevřené dveře. A přece se v jejich chudobě rodí Bůh. Ten samý Bůh, kterého uprostřed noci jdou hledat pastýři – ti drsní, tvrdí chlapi – a poklekají před křehkostí dítěte. Co kdybychom i my letos „poklekli“ před křehkostí druhých? Otevřeli dveře (srdce) těm, kdo je marně hledají? Využili své prostředky a možnosti ne k utlačování, ale k ochraně a povzbuzení

Naděje není útěk 

Naděje není útěk. Neříká: zavři oči a předstírej, že je všechno v pořádku. Podává nám plamen svíčky a říká: „Je tma, ale máš světlo. Vykroč.“ Může to být náročné. Snazší je zavřít se do vysněného světa. Ale pokud má mít náš život smysl, musí být naděje skutečná, musí nás vést zpět – do světa, kde žijeme, do vztahů, které nás bolí, do společnosti, která potřebuje proměnu.

Malý plamínek betlémského světla je symbolem toho, že Bůh k nám nepřichází až tehdy, až budeme dost dobří. Přichází právě do míst, kde je tma, únava, bolest nebo strach. Vánoce jsou světlem, které proniká do naší reality a má moc ji proměňovat. A zve nás: přijmi světlo a nes ho dál.

 

Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo;
nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. (Bible Iz 9,1-6)