Bůh žil jako každý jiný člověk
Bůh nevstupuje do světa s pompou. Přichází tiše – jako dítě v Betlémě. A přesto nese moc, která mění lidská srdce i dějiny. Bible popisuje, jak se Maria a Josef vydávají do Betléma kvůli sčítání lidu. Ježíš – očekávaný Mesiáš – se podřizuje císařskému nařízení, jako každý jiný člověk. Nevstupuje na svět v záři reflektorů, ale skrytě. Přichází do konkrétního času a prostoru, aby přetvářel svět zevnitř – ne mocí, ale láskou.
Slovo Betlém znamená „Dům chleba“
V Betlémě se narodil Ježíš – „chléb z nebe“, který sytí lidská srdce. Andělé ohlašovali velikého krále. Přesto se dítě narodilo v chudobě, stranou lidského zájmu, v chlévě určeném zvířatům. Pro Spasitele světa, toho, skrze něhož bylo vše stvořeno, se nenašlo místo v lidském příbytku.
Uvítací ceremoniál Ježíše nevedli mocní tohoto světa
Jesle – obyčejné a možná i špinavé – se tak staly trůnem Krále. A právě tam, v obyčejnosti a slabosti, se můžeme s Bohem setkávat. Vánoce jsou proto pozváním, abychom i v prostotě svého života objevovali sílu a naději.
Prvními svědky narození Božího Syna nebyli mocní, ale pastýři – prostí a často opovrhovaní lidé. Právě jim byla svěřena největší radostná zpráva: „Narodil se vám Spasitel.“ Oni se radují jako první a vydávají svědectví. Jejich obyčejné povolání se stalo obrazem samotného Boha – dobrého pastýře.
Otevřme své srdce: Bůh přichází se svou nadějí
Vánoce nám připomínají, že Bůh přichází nenápadně, skrze to, co svět přehlíží. Prosme, abychom dokázali rozpoznat jeho přítomnost v maličkostech – v darech, které máme, v lidech kolem nás, v tichých chvílích obyčejného dne.
Bůh totiž i dnes vstupuje do světa se svou nadějí. A právě v tom tichém zázraku Betléma se rodí nová síla pro život. Nebojme se mu otevřít své srdce a pozvat ho k sobě:
Bože, vstup prosím
se svou láskou
do mého srdce
a proměňuj ho.
