22. 12. 2011

Vánoce před rozvodem

Vánoce před rozvodem
Byli jsme mladí manželé a o těch Vánocích jsme měli před rozvodem. Už jsme měli vyplněné formuláře. Ale vlastně – vlastně jsme se měli pořád rádi. Já jsem měl „svou hrdost“, manželka měla „svou hrdost“...

Byli jsme mladí manželé a o těch Vánocích jsme měli před rozvodem. Už jsme měli vyplněné formuláře. Ale vlastně – vlastně jsme se měli pořád rádi. Já jsem měl „svou hrdost“, manželka měla „svou hrdost“, a nemohli jsme se odhodlat k tomu, abychom jeden řekl druhému, že rozvádět se nemá smysl. Člověk tolikrát myslí, že je hrdý, a zatím je jenom ješitný.

Žili jsme v jednom bytě – Ale nežili jsme spolu. Žili jsme vedle sebe. Kolik lidí žije v jednom bytě, a přitom žijí jenom vedle sebe, a ne spolu. Kvůli dětem jsme sice vyzdobili vánoční stromek, ale já ani manželka jsme se na tyhle Vánoce netěšili, poprvé v životě. Dětem jsme Vánoce kazit nechtěli. A tak jsme jim i pomáhali stavět betlém - rovnali jsme figurky starého betléma a děti se nám svýma maličkýma rukama pletly do práce.

A náhle manželka ukázala Jezulátko. Pohlédla na mě. Ten pohled nikdy nezapomenu, ten pohled svítil odhodláním, zmatkem i láskou.

„Hele,“ řekla.

„Co?“

Hele, dnes se narodí Ježíšek…“ Mlčela. „Co kdybychom se dnes narodili znovu i my dva?“

Pohlédl jsem na ni. Naše hlavy byly tak blízko, jedna vedle druhé. Sklonil jsem se k ní a políbil jsem ji. Děti si všimly našeho polibku a hned k nám popolezly a smály se, museli jsme je oba políbit také. Pak manželka vzlykla a položila Jezulátko do jesliček.

Andělská vteřina? Vy sbíráte andělské vteřiny, že? Píšete o nich? Tak tohle byla andělská vteřina. Tohle byla naše andělská vteřina, při které se rozhodlo o zbytku našeho života i o životech našich dětí.

Často na ni vzpomínám. A vzpomínáme na ni s manželkou každý rok, když stavíme betlém. Už ho stavíme s vnoučaty. A uvědomujeme si, jak smutně by asi vypadaly naše životy i životy našich dětí, kdyby se tehdy nenarodil Ježíšek v našem betlémě... Kdybychom se s manželkou na sebe tehdy nepodívali. Kdyby v sobě nenalezla dostatek odvahy, aby mi řekla to svoje rozhodující „hele“.

Někdy stačí trochu odvahy. Jen trochu odvahy. A zachrání se šťastný život tolika lidem.

Se svolením zpracováno podle knihy vyprávění
Eduarda Martina Ježíšek pro mě
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
redakčně upraveno
Několik kapitol z knihy naleznete zde

Vánoce nejsou o 'idylce' (14.12.2018, 14:38)

Vánoce nejsou o 'idylce'
Je Štědrý den. Odpoledne jdu do nemocnice na LDN navštívit jednoho známého. Beru s sebou kytaru. Na pokoji...

Těsně před Štědrým dnem došlo v naší rodině k vážné hádce (14.12.2018, 14:18)

Těsně před Štědrým dnem došlo v naší rodině k vážné hádce
Ach, jak to bylo těžké! Těsně před Štědrým dnem došlo v naší rodině k vážné hádce. Maminka s tatínkem se proto...

Dost bylo Vánoc! (10.12.2018, 11:35)

Dost bylo Vánoc!
Vánoce všude! V televizi, na billboardech, ve výkladních skříních, v kostelích, v ulicích, na náměstích, na limonádách,...

Vánoce: tisíce povinností a představ... (10.12.2018, 11:23)

Vánoce: tisíce povinností a představ...
Vánoce jsou zde a s nimi možná spousta představ a očekávání: jak by to mělo být, jak to chci, anebo:...

Bůh stvořil vesmír, aby měl čím ozdobit jesličky (10.12.2018, 10:08)

Bůh stvořil vesmír, aby měl čím ozdobit jesličky
Na počátku si Bůh chtěl postavit betlém, a tak stvořil vesmír, aby měl čím ozdobit jesličky. Nejprve vymyslel čas a...