Celý svět jako figurky k betlému
Na stavbu svého betléma použil Pán Bůh různé figurky. Velké - jako jsou hvězdy nebo hory, a pak figurky úplně malinké, jako cvrčci nebo špačci. Všechny ale byly uměleckým výtvorem, jak se sluší a patří na nevyčerpatelnou tvořivost Stvořitele. Nebyly však úplně dokonalé. Dokonce bylo lepší, když měly nějakou tu chybičku či závadu, ona totiž i nedokonalost má své kouzlo. A vlastně, kdy je takový kopec, mrak nebo osel dokonalý?
Velbloud – pouštní teréňák
Jak někdo tvrdí, první velbloud (takový pouštní teréňák, na němž měli cválat Tři králové) byl navržen komisí andělů. Jenže se jim vůbec, ale vůbec nepovedl. Byl ošklivý, šilhal, na zádech měl směšné hrby a stál na obrovitých nesehraných chůdách, takže nikoho ani nenapadlo, že by Bůh mohl tento podivný model schválit. A přece se Bohu jeho nevzhledný zjev – do očí bijící zásobárna jídla a volné odpružení všech čtyř končetin – líbil a stvořil velblouda s dvěma hrby a ještě sportovní model s jedním hrbem, kterému dali jméno dromedár.
Herodes – pokřivená figurka
Na hřbetě dromedárů přijeli Tři králové do Jeruzaléma a tam poznali další betlémskou figurku – osůbku, která se pokřivila a dopadla drobet směšně. Jmenovala se Herodes.
Stvořitel pracuje s hlínou přímo božsky, ale někteří lidé se nenechají tvarovat. Nic neunikne Boží vůli… kromě jedné jediné věci. Mám pochopitelně na mysli lidi – to jsou jediné betlémské figurky, které Bůh miluje pro ně samotné a které ještě nejsou dodělané. Snil o každé z nich a přidělil jim místo u Ježíškových jesliček. Dokonce chtěl postavit betlém přímo v jejich srdci. Stvořil je však svobodné. Stvořil je jako hrnčíře, aby pracovali se svou vlastní hlínou a sami sebe dotvořili. Když se narodí, jsou to ti nejzranitelnější tvorové v celém vesmíru. To proto, že ještě nejsou hotoví a potřebují dlouhé roky, aby dozráli. U ostatních tvorů tomu tak není. Ptáky, například, Hospodin obléká do peří a za pár dnů je nechává létat, protože se narodili jen kvůli tomu. Ale lidé se musí utvářet pomalu, dokud se nestanou… tím, čím chtějí být. Když mají rozum, nechají se vést; vždyť koneckonců On má největší zájem na tom, aby byli šťastní. Problém je v tom, že někteří se svou svobodou nakládají tak špatně, až nakonec sami sebe zničí. Když na ně Bůh mluví, dělají, že neslyší anebo odvracejí zrak, jako ten malý král, takže se nevyvedou a skončí nakřivo a směšně – jsou temnými postavami v Božím betlémě. Ale, i když Bůh nemůže změnit Herodovu vůli, Boží plány se stejně zdaří.
Tihle tři mudrci vůbec netuší, co má Herodes za lubem
Když mudrci procházeli branami města, Bůh znovu rozsvítil jejich hvězdu a navíc jí daroval nádherný ocas ze stříbrné pěny, jako brázdu za lodí. Mudrci se zaradovali, když ji spatřili na obzoru. A hvězda sama se zarděla, když spatřila svůj odraz v jednom jeruzalémském rybníku. Chtěla něco říci, ale anděl co ji provázel, začal mít náhle naspěch. „Musíme letět, Hvězdo. Tihle tři mudrci vůbec netuší, co má Herodes za lubem. Musíme být co nejdříve u jesliček.“
Se svolením zpracováno podle knížky Enrique Monasterio,
Jak si Pán Bůh postavil betlém, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Poetické dílko E. Monasteria vychází česky poprvé,
zatímco ve Španělsku se dočkalo od roku 1995 již patnácti vydání.
Žánrem připomíná Exupéryho Malého prince: tváří se jako kniha pro děti,
ale osloví spíše dospělé čtenáře, vnímavé pro duchovní hodnoty v hávu krásné literatury.
