Jako děti jsme měli zakázáno chodit na půdu
Vyrůstal jsem ve velkém, starém domě. Já a mí sourozenci – měl jsem pět sester a dva bratry. A měli jsme zakázáno chodit na půdu. Víc jsme slyšet nepotřebovali. Netrvalo dlouho a z půdy se stala naše oblíbená tajná atrakce. Balancovali jsme na viklajících se fošnách, které nás tak tak chránily před propadem dolů. (Myslím, že to byl hlavní důvod rodičovského zákazu.)
Našli jsme starou gramofonovou desku
Při jedné z našich výprav jsme objevili krabici starých gramodesek. Na jednom cihlově rudém obalu bylo napsáno: „O Holy Night“ – Kathleen Conway (Conway bylo příjmení mé matky za svobodna). Běželi jsme dolů, vložili desku na dětský gramofon a rozložili se kolem reproduktoru. Lehli jsme si na břicho, rukama podložili hlavu a našpicovali uši.
Z reproduktoru se ozval nádherný, byť stářím desky poznamenaný hlas. Ukázalo se, že naše mamka byla operní zpěvačkou, než se rozhodla mít osm dětí. Jen stěží jsme dokázali pochopit, že ten hlas, který nás halasně svolává k večeři, patří stejné osobě, která produkuje tu nádheru linoucí se z gramofonu. Pouštěli jsme si to pořád dokola, div jsme desku neprodřeli.
Ježíš přišel, aby člověk mohl vnímat svou hodnotu
Až později jsem zjistil, že jeden verš té písně mi uvízl v paměti už natrvalo:
„Dlouho svět chřadnul
v hříchu a zmatku,
než přišel On
a člověk začal vnímat svou hodnotu.“
Samozřejmě je tu řeč o Ježíši Kristu a o tajemství Vánoc, ale není to rovněž jakýsi „popis práce“ těch, kteří usilují o začlenění lidí na okraji zpět do společnosti? I v naší službě s mladými lidmi, kteří jsou členy gangů, jde především o „znovuobjevení“ a uvědomění si skutečnosti, že k sobě navzájem patříme. Chceme lidem umožnit, aby začali vnímat svou pravou hodnotu.
