Vánoce jsou podivuhodným svátkem.
Jsou překvapením,
které Bůh připravil lidem.
O Vánocích se totiž
živý a všemocný Bůh
z lásky k nám stává
zcela malým a slabým
dítětem.
Stvořitel se vydává svému stvoření, aby mu dokázal:
“Podívej se, nechci ti způsobit nic zlého. Nemusíš se mě bát.”
Dítě Vánoc nám říká:
„Já jsem Bůh, který se stal člověkem.
Chci vám ukázat, že jsem Láska, že vás miluji
a že vám nejsem schopen učinit něco zlého.”
Je-li Bůh dítětem položeným tam na slámě v jeskyni,
pak už mi nic nenahání strach.
Strach mohu mít z čehokoliv, ale ne z dítěte.
Z dítěte, které hladím a které se ke mně vine.
Už nemám strach.
Jedinou námahu, kterou musím vynaložit, je věřit.
Věřím-li, pokračuji tím v procesu, kterým Ježíš - dítě přichází na svět.
„Ježíš Kristus, ačkoliv byl bohatý, stal se pro nás chudým,
abychom my zbohatli z jeho chudoby“ (srov. 2 Kor 8,9).
Zpracováno podle textů Carlo Carretta
a dalších pramenů. Redakčně upraveno.
