Abychom se ho nebáli…

Vánoce jsou podivuhodným svátkem.
Jsou překvapením,
které Bůh připravil lidem.
O Vánocích se totiž
živý a všemocný Bůh
z lásky k nám stává
zcela malým a slabým
dítětem.

 

Stvořitel se vydává svému stvoření, aby mu dokázal: 
“Podívej se, nechci ti způsobit nic zlého. Nemusíš se mě bát.”

Dítě Vánoc nám říká:
„Já jsem Bůh, který se stal člověkem. 
Chci vám ukázat, že jsem Láska, že vás miluji
a že vám nejsem schopen učinit něco zlého.”

Je-li Bůh dítětem položeným tam na slámě v jeskyni, 
pak už mi nic nenahání strach. 
Strach mohu mít z čehokoliv, ale ne z dítěte. 
Z dítěte, které hladím a které se ke mně vine. 
Už nemám strach.

Jedinou námahu, kterou musím vynaložit, je věřit. 
Věřím-li, pokračuji tím v procesu, kterým Ježíš - dítě přichází na svět.

„Ježíš Kristus, ačkoliv byl bohatý, stal se pro nás chudým,
abychom my zbohatli z jeho chudoby“ (srov. 2 Kor 8,9).

Zpracováno podle textů Carlo Carretta
a dalších pramenů. Redakčně upraveno.

 

Chlév, jesličky, jesle, Betlém, kráva, vůl, vánoce