Jedny Vánoce
jsem se zúčastnil
zajímavé akce - pěší pouti
s betlémským světlem
naším setmělým městem.
V předvečer Štědrého dnu se nás pár desítek lidí nejrůznějšího věku vydalo na dvanáctikilometrovou cestu z místa rozdávání betlémského světla k našemu kostelu. Každý z nás si nesl nějakou lucerničku nebo lampičku, ve které hořel plamínek světla, které k nám někdo jiný dopravil až z Betléma. A my jej temnotou nesli zase dál. Byl večer, ticho, všude kolem zima, nevlídno a tma. Občas jsme plamen světla předali někomu na ulici, jindy jsme se zastavili u nějakého domu a plamen světla předali někomu v domě. Občas někomu z nás světlo zhaslo: tehdy mu posloužil plamen světla od ostatních. Někomu se po cestě dokonce rozbila lampička, takže se potom střídal v nesení světla s někým jiným... O plamen světla jsme se tak dělili s dalšími lidmi, ale i navzájem mezi sebou. Občas někdo klopýtl, upadl, občas jsme se zastavili, abychom si krátce odpočali.
Každý z nás je poutníkem – tmou a zimou. Každý z nás dostal plamen světla - aby jej uchoval a předával dále. Každému z nás plamen někdy skomírá, či dokonce zhasne. Každý někdy klopýtneme... Každý máme někdy světla na rozdávání, jindy ho potřebujeme přijmout od druhých... Vždycky jde ale o to, neztratit své zaměření k cíli a zůstat nositelem i dárcem obdrženého světla. Někdy je to námaha a bolest. Ale i radost, kterou svět nemůže dát!
Šťastnou cestu!
Se svolením převzato z knihy Ve víru víry,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redačně upraveno.
Ježíš říká:
"Já jsem světlo světa.
Kdo mě následuje,
nebude chodit v temnotě,
ale bude mít světlo života.
Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!
Věříte v Boha, věřte i ve mne.
V domě mého Otce je mnoho příbytků.
Odcházím vám připravit místo.
Já jsem cesta, pravda a život.
Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."
(Jan 14,6-9; 8,12)
