Sekce: Knihovna

Texty k vánoční reflexi a meditaci

  • V našich životech se střídají světlé i stinné chvíle, světlo i tma…(papež František)
    V našich osobních dějinách se střídají světlé i stinné chvíle, světlo i tma. Pokud se naše srdce uzavře a převládne v  nás pýcha, lež a hledání vlastních zájmů, pak se v nás a kolem nás šíří tma.

  • Vánoce nejsou o 'idylce' (Ladislav Heryán)
    Je něco jiného slyšet koledu v obchodním domě - kde se stává zvrácenou komerční záležitostí, a je něco jiného slyšet koledu v nemocnici. Člověk je zde chudý - je jedno kolik peněz má, a je bezmocný, proto říkáme nemocnice. A právě zde vyjevuje koleda chudým své nejhlubší poselství. Není vánoční idylkou, ale pravdou o životě. 

  • Dost bylo Vánoc!
    Honba za „idylou Vánoc“ však přináší i své hořké plody. Místo vánoční pohody mají paradoxně mnohde navrch stres, nepokoj a smutek. „Rodinné svátky“ jitří bolest lidí z rozpadlých rodin, lidí opuštěných a nezakotvených. Na vlně Vánoc se veze reklama, obchodníci, politici i kapesní zloději… Naše Vánoce se tak mění v karikaturu Vánoc původních.

  • Když vám někdo řekne, že jste vůl, tak jásejte…(František Lukeš)
    K jesličkám nenacházejí cestu totiž jen zcela rozumní lidé. Mnozí mají dokonce už tolik rozumu, že se nehodí už vůbec k ničemu. Člověka opravdu nic nesmí rozházet. Zvláště tenkrát ne, když slyší takovou chválu, jako jsem ji slyšel já. Ono je někdy vskutku krásnější být zařazen mezi voly a osly než mezi určité lidi.

  • Bůh se nevnucuje silou (papež František)
    Když stojíme před jesličkami, rozjímáme o Božím milosrdenství. Jesličky nám připomínají, že Bůh ve svém velikém milosrdenství sestoupil k nám, aby s námi navždy zůstal. Jesličky nám dále říkají, že Bůh se nikdy nevnucuje silou. Kvůli naší spáse nezměnil dějiny a nevykonal žádný mohutný zázrak. Přišel ve vší prostotě, pokoře a mírnosti.

  • Vánoční dárky
    Můžeme si navzájem přát, abychom v dávání i přijímání darů byli svobodní, upřímní a pravdiví. Protože nakonec všechno naše dávání darů má svůj základ v Božím daru nového, zlem nezatíženého života, který nám všem byl darován v Ježíši Kristu. A všechno naše přijímání darů může mít svůj vzor v Ježíšově matce Marii, která přijala s bezelstnou otevřeností andělovo zvěstování i dítě, které se ukázalo být vtěleným Božím synem. 
  • Jak obdarovat i někoho opravdu potřebného 
    Každý rok rostou hromady dárků, které nakonec skončí někde v šuplíku. Může to vypadat i jinak. Přemýšlíte, jaký dárek k Vánocům vybrat? Nabízíme inspiraci.

  • Vánoce jsou pro mě depka a strašák
    Rodinný svátek, když nemáš rodinu, a depka je tu. Nejen že nemáš dárky, ale nemáš ani tátu, ani mámu, ani dědečka s babičkou … Bouří v tobě vztek, že jsi jiný, a taky chuť něco zničit. Papírové řetězy, ty mě stahují krk!

  • Vánoce - už po kolikáté ... (Zdeněk Matějček)
    Dárek není jen ona věc, která se dává a která má hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Dárek je především osobní poselství, které říká “mám tě rád“. A něco takového se vlastně ani penězi vyjádřit nedá. V dárku - pokud je myšlen upřímně a vskutku jako dárek - dáváme totiž sami sebe. A to je velká, slavná věc, kterou bychom měli o Vánocích zažít. A když se o Vánocích jeden druhému dáváme - měli bychom se dávat pěkně, mile, abych tak řekl v pěkném balení, tj. v pohodě a dobré náladě. Neměli bychom se tedy tím předvánočním shonem a uklízením a vařením a pečením dát zaskočit a utahat. 
  • Vánoce (Carlo Carretto)
    Vánoce byly za dveřmi. Rozhodl jsem se, že se na svátek připravím v tichosti. Vybral jsem si místo u studny Ouarourout, kde byl dostatek vody a malá jeskyňka mohla posloužit jako kaplička.
  • Bůh přichází k člověku i v podobě dítěte (Tomislav Ivančič)
    Bůh přišel viditelně na tento svět jako bezmocné dítě, dýchal náš vzduch, nosil naše oblečení, jedl naše jídla.
  • Křehké dítě člověka nemanipuluje (Jan Pavel II)
    Do tohoto tvrdého a hrubého světa náhle vstupuje laskavé a křehké Dítě Ježíš: Přichází osvobodit člověka zapleteného do sítě nenávisti a zotročeného sektářstvím a roztržkami.
  • Bůh se stává malým a slabým (bratr Efraim)
    Vánoce jsou tím nejpodivuhodnějším svátkem, který existuje. Jsou překvapením, které Bůh připravil lidem. O Vánocích totiž živý a všemocný Bůh ukazuje plnost svého milosrdenství tím, že se z lásky stává zcela malým a slabým. 
  • Vánoční pohoda (P. Piťha)
    Originální vánoce nebyly žádnou idylou. Považte jenom, že kvůli nějakému pitomému byrokratickému výnosu a nesmyslné statistice musel se Josef s Marií vydat na dosti dalekou cestu zrovna v době, která se jim tak nehodila. Jet na oslu je nepředstavitelně nepohodlné i pro zdravého mladého muže. Natož pro křehkou ženu ve vysokém stupni těhotenství. 
  • Kníže pokoje (P. Kolář)
    Touhu po tomto míru v nás oživuje každoročně bezmocné betlémské dítě v jeslích a zve nás k vykročení na cestu k němu, to je na cestu víry. Kde jinde lze nalézt sílu k překonání naší vlastní nenávisti a touhy po odplatě, která ovšem plodí násilí, nenávist a tak dokola v uzavřeném kruhu. 
  • Divný král (P. Kolář)
    Proč vlastně přišel a žil Ježíš v našem světě tak skromně? Lze si přece snadno přestavit jiné, důstojnější a jeho postavení i poslání přiměřenější naplnění prorockých slibů. Ježíš se místo toho narodil v úplně obyčejných podmínkách lidí tehdejší doby a hned nato ještě zcela nekrálovsky utíkal před Herodem do ciziny. 
  • Vánoce přicházejí, necháme je odejít? (A. Opatrný)
    Mnohým lidem je v tyto dny hezky. Někoho obdarovali, sami snad byli obdarováni, zažili radost dětí i dospělých, připomenuli si krásné chvíle svého dětství, zkrátka mají vánoční náladu. A kolik lidí si dnes přeje, aby tato atmosféra pokoje a vstřícnosti, trvala stále, celý rok! Kolik lidí je přesvědčeno, že konflikty, násilí a neštěstí jsou s vánočními svátky zcela neslučitelné! A je dobře, že mnozí alespoň jednou za rok dojdou k přesvědčení, že lidský život a mezilidské vztahy se nemusejí podobat stále otevřenému bojišti! Praktický člověk si ale položí praktickou otázku: kdo to zařídí? Kdo zařídí, aby byl pokoj mezi lidmi, dobrá vůle na všech stranách, schopnost a ochota mnohých k hledání cest smíření? 
  • Estetické, morální a náboženské slavení Vánoc (Tomáš Špidlík)
    Stará vzpomínka z dětství: Jak se slavívaly u nás Vánoce v kostele? Bylo to natřikrát. V šest hodin ráno byla mše, které se říkalo jitřní. V jedenáct dopoledne byla tzv. hrubá, nebo lépe a spisovněji „velká mše“. A odpoledne v pět hodin byla v klášterní kapličce pobožnost k Ježíškovi v jeslích. Už jako chlapec jsem vnímal, že tu šlo nejenom o tři liturgie, ale že převládal u každé z nich i jiný styl. 
  • To nejcennější bývá vetkáno do životů rodin (Tomáš Halík, promluva v Parlamentu, prosinec 1995)
    Vánoční evangelium nám říká toto: Bůh se stal člověkem a člověk by na to měl odpovědět. Nikoli tím, že si bude hrát na boha, že bude chtít vzít život, přírodu a dějiny do své režie a manipulovat jimi, poroučet druhým a poroučet větru a dešti. To jsme už zažili a máme toho dost. Slušnou odpovědí na ten největší a nejvlastnější dar vánoc – že Bůh se stal člověkem - bude, když se i člověk bude poctivě snažit stávat se plněji člověkem. 
  • Vánoce znamenají setkání s láskou (Jan Pavel II)
    Ježíš se narodil také pro tebe - ať jsi kdokoliv. Starý či mladý, šťastný nebo nešťastný, úspěšný nebo neúspěšný. Narodil se pro tebe a k tobě chce také přijít. Chce přijít, aby ti ukázal naději, která nezávisí na tvých schopnostech, výhrách či prohrách. Chce přijít, aby ti otevřel cestu k bohatství, které není závislé na tvých úspěších, ani na míře inflace. Chce přijít, aby ti ukázal že ti může být odpuštěno a že i ty můžeš dojít naplněného života...
  • Vánoce - který dar nejvíc potěší?
    Bůh nám dal to nejdražší. My se však mnohdy zabýváme jen bezcennými věcmi a přitom nám tento pravý a jedinečný dar uniká. Měli bychom si včas uvědomit, co je pro nás skutečně hodnotné, ne až tehdy, když poznáme, že nás stejně tento svět nemůže uspo- kojit. Mohlo by být totiž pozdě. Život je příliš krátký na to, abychom mohli ztrácet čas neužitečnými věcmi.
  • Tichá noc 
    Láska dává člověku jistotu, že někam patří poskytuje člověku prostor k životu opravdově se zajímá o druhého neodsuzuje, neponižuje přijímá člověka takového, jaký je přináší naději i tam, kde již naděje není je vždy  nezištným darem dochází naplnění jen v Bohu, protože Bůh sám je Láska. Boží láska bdí nad každým z nás!
  • Folklór nebo Vánoce? (Petr Kolář)
    Češti katolíci jsou asi málo nároční a opatrní, bezmála sami snad začínají věřit, kapr + koledy + vysoký smrk s girlandami = vánoce v křesťanském slova smyslu. To ovšem není, nemůže být pravda. Vánoce jsou jen jedny, křesťanské a je to oslava příchodu Syna Božího mezi nás. Důraz je přitom na osobě, jejíž příchod slavíme, a nikoliv na výrazu „oslava“. Jde přece o Krista a ne o baroko.
  • Ježíšovo narození - meditativní text (J. Augustyn)
    S odvoláním na svůj dosavadní život se snažme připomenout si okamžiky, v nichž se řítily zdi našich jistot; okamžiky, kdy jsme padali sami za oběť vlastním bezpečnostním systémům. V této souvislosti kontemplujme těhotnou Marii a jejího muže Josefa na cestě do Betléma uprostřed nejistot, nebezpečí, avšak s plnou důvěrou v Boha. Ať je nám tato jejich důvěra výzvou ve všech těžkých životních situacích, zvláště tehdy, když nám zůstává smysl našeho úsilí, naší modlitby a práce, skryt.
  • Narodil se jako bezdomovec (Miloslav kardinál Vlk)
    Narodil se jako bezdomovec matce na cestě. A právě on přišel, aby každému připravil domov, aby se nikdo necítil sám, aby nikdo nemohl myslet, že o něj nikdo nestojí. Přišel probudit lidská srdce k lásce: “Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali...”
  • Vánoce (Karl Rahner)
    To němé a ohromné, co nás obklopuje současně jako vzdálené a přece jako přemáhající blízké, je třeba chápat jako ochraňující blízkost a něžnou lásku, která je ochotna se všem vydat. Máme-li odvahu chápat sami sebe tak, jak je to možné jen v milosti a víře - ať si to uvědomujeme či nikoliv - pak jsme zakusili vánoční milost ve víře. Je to velmi jednoduché, ale je to pokoj, který je přislíben lidem dobré vůle, v nichž má Bůh zalíbení.
  • Protože se pro něho nenašlo místo
    Je nepříjemné stát před zavřenými dveřmi. O to je ovšem větší radost, když se takové dveře otevřou. Vánoce znamenají: Bůh otevírá dveře, které nás od něho oddělují. Přibouchli jsme si je vlastní vinou. A protože už nejsme schopni sami přijít k Bohu, přichází Bůh ve svém Synu k nám. Stává se člověkem, rodí se v chlévě jako bezmocné děťátko. Bůh přichází do našeho ztemnělého světa, do temnoty a chladu stáje, do temnoty a chladu našeho života...Bůh může všechno, kromě jedné věci: nechce a proto nemůže vstoupit do našeho srdce proti naší vůli, pokud mu sami neotevřeme, pokud ho sami nepozveme dál...
  • Další texty a citáty na webu Pastorace.cz
  • Jak dobře prožít Vánoce s malými dětmi (MUDr. Alexandra Havlicová, psychiatr)
    Dávno jsme zapomněli na mnoho vytoužených hraček, které jsme třeba i chtěli pod stromečkem najít. Ale nikdy nám nesejde z mysli hlas našich rodičů, vzpomínka na pocit bezpečí, jistoty nebo tátovu modlitbu u štědrovečerního stolu. Z paměti neodejde světlo svíček a vůně pokrmů, které se podle tradice objevily na stole jen jednou za rok. Nevymizí vánoční příběh, neutichne fascinující zvuk varhan ani melodie koled, ze starých jesliček se nepřestane něžně a tiše usmívat Panna Maria opatrující Děťátko.
  • Odkud je tradice stavění betlémů? (Martin Weis)
    Zvyk stavět v našich chrámech či domácnostech betlém souvisí s úctou k místu narození Spasitele, která je velice starobylá. Její kořeny sahají až k životu sv. Jeronýma, jenž se roku 385 odebral z Říma do Betléma, kde žil v blízkosti betlémské jeskyně až do své smrti roku 420. Zde, na místě, kde se narodil Pán Ježíš, vznikl také jeho překlad Písma svatého do latiny a většina jeho listů. V jednom z nich píše: "Kdykoliv pohlédnu na místo, kde se narodil můj Spasitel, dávám se s ním do rozhovoru. Říkám mu: Ach Pane Ježíši, v jak tvrdých jeslích zde ležíš pro mou spásu. Jak ti to mám oplatit? A tehdy, jakoby mi božské Děťátko pravilo: Nežádám si ničeho, leč abys zpíval Sláva na výsostech Bohu..." 
  • Bůh se stal dítětem (Carlo Carretto)

Vánoce nejsou o 'idylce' (14.12.2018, 14:38)

Vánoce nejsou o 'idylce'
Je Štědrý den. Odpoledne jdu do nemocnice na LDN navštívit jednoho známého. Beru s sebou kytaru. Na pokoji...

Těsně před Štědrým dnem došlo v naší rodině k vážné hádce (14.12.2018, 14:18)

Těsně před Štědrým dnem došlo v naší rodině k vážné hádce
Ach, jak to bylo těžké! Těsně před Štědrým dnem došlo v naší rodině k vážné hádce. Maminka s tatínkem se proto...

Dost bylo Vánoc! (10.12.2018, 11:35)

Dost bylo Vánoc!
Vánoce všude! V televizi, na billboardech, ve výkladních skříních, v kostelích, v ulicích, na náměstích, na limonádách,...

Vánoce: tisíce povinností a představ... (10.12.2018, 11:23)

Vánoce: tisíce povinností a představ...
Vánoce jsou zde a s nimi možná spousta představ a očekávání: jak by to mělo být, jak to chci, anebo:...

Bůh stvořil vesmír, aby měl čím ozdobit jesličky (10.12.2018, 10:08)

Bůh stvořil vesmír, aby měl čím ozdobit jesličky
Na počátku si Bůh chtěl postavit betlém, a tak stvořil vesmír, aby měl čím ozdobit jesličky. Nejprve vymyslel čas a...