Vánoce všude! V televizi, na billboardech, ve výkladních skříních, v kostelích, v ulicích, na náměstích, na limonádách, na ponožkách… Člověk aby se bál otevřít sardinky! Hlasatelé v televizi se tváří povinně radostně a „svátečně“, z mnohých stran zaznívá, že máme prožívat „vánoční idylu“. Sentiment teče proudem…
Honba za „idylou Vánoc“ však přináší i své hořké plody. Místo vánoční pohody mají paradoxně mnohde navrch stres, nepokoj a smutek. „Rodinné svátky“ jitří bolest lidí z rozpadlých rodin, lidí opuštěných a nezakotvených. Na vlně Vánoc se veze reklama, obchodníci, politici i kapesní zloději… Naše Vánoce se tak mění v karikaturu Vánoc původních. A někteří lidé tak začínají Vánoce (v jejich dnešní podobě) nesnášet...
Co jsou tedy Vánoce doopravdy, co vlastně o Vánocích slavíme? – Vánoce jsou dobrou zprávou, že se Bůh v Ježíši Kristu solidarizoval s lidmi. Nenarodil se do žádné idyly. První vánoční vůně se nelinula ze speciální lampičky, ale byl jí trus ustájeného dobytka a zatuchlá sláma. Mocný Bůh přišel jako bezmocné dítě, bohatý Bůh se nechal uložit skoro nahý v chudých jeslích ve chlévě. To vše proto, abychom uvěřili, že nás neohrožuje, nevykořisťuje, že nechce nic pro sebe. To vše proto, abychom uvěřili, že má s námi dobré úmysly a plány. To vše proto, abychom uvěřili, že zná důvěrně naše životní podmínky, že nám rozumí, záleží mu na nás a má nás tak rád, že za nás vyměnil i nebeskou slávu…
A opravdu Dobrá zpráva je, že Bůh má dobré úmysly i se mnou a s tebou. Záleží mu i na tobě, rozumí ti a má tě rád. Neboj se ho proto svými slovy pozvat i do svého života! On chce být s tebou v každé tvé idyle i neidyle. V tom spočívají opravdové Vánoce.
„Hle, panna počne a porodí syna
a dá mu jméno Emanuel,
to je ,Bůh s námi‘.“ (Iz 7,14)
