Těsně před Štědrým dnem
došlo v naší rodině k vážné hádce.
Maminka s tatínkem se proto rozhodli,
že Štědrý večer nebudeme slavit vůbec.
V našem domě nebylo klidu.

Ach, jak to bylo těžké! 

V jednu chvíli jsem šla do svého pokoje, protože jsem ten křik už nemohla snést. Ucítila jsem v sobě velmi silný hlas, který mě naléhavě prosil, abych se začala modlit. Když jsem přišla do pokoje, nemohla jsem si pomoct a klekla jsem na kolena. Téměř jsem nedokázala začít, ale pak jsem nemohla přestat! A to proto, že do mého ztrápeného srdce začal pomaličku proudit pokoj. 

V té vánoční noci jsem opravdu cítila porodní bolest. Byla jsem v srdci skutečně přesvědčena, že se u nás narodí Ježíš. Byla jsem překvapená, protože čím víc jsem se modlila, tím víc křik v našem domě utichal. Po nějaké době jsem vyšla ze svého pokoje a cítila jsem v sobě vnitřní pokoj. Moji rodiče i oba bratři byli doma, ale nikdo neřekl ani slovo. Po celou dlouhou hodinu bylo velké ticho!

Cítila jsem, že tento vnitřní pokoj přechází postupně na ostatní. Ano, viděla jsem, že se začali modlit. A také já jsem dál prosila o Pokoj do naší rodiny…

Ticho trvalo více než hodinu, když tu náhle můj bratr Karel poprosil o odpuštění. Ach, jak neobyčejná to byla chvíle! A také jaká křehkost, jaká laskavost mezi námi! A bylo mu odpuštěno. Také já jsem poprosila o odpuštění, pak i můj druhý bratr a tatínek.

Ach, byla to tak krásná vánoční noc! Opravdu jsme spatřili Spasitele. A ukázal nám, že jedině usmíření, stále, znovu a znovu, nám dává život, společenství, pokoj, lásku! Samozřejmě jsme pak začali oslavovat příchod Ježíška, společně jsme se modlili, všichni jsme byli vysvobozeni! A byly to Vánoce, jaké jsme nikdy předtím nezažili.

Romy (16 let)

 

Ke kolika tragédiím v rodinách by nemuselo vůbec dojít! Kolik rodin by mohlo začít zářit! Kolik dětí by se mohlo pokojně rozvíjet! Rodiny, které se společně modlí, zůstávají spolu, protože milují. Ale je nutné, aby se to manželé učili už od chvíle, kdy spolu začnou chodit.

Klíčem k věrnosti je i odpuštění. Odpuštění je zásadní v těch chvílích, kdy vše očekáváme od druhého: člověk by chtěl, aby ten druhý byl naprosto dokonalý. Je třeba okamžitě odpustit, teď hned. Odpuštění, to je začátek něčeho nového.

Právě odpuštění může setkání změnit v jitřenku, neboť dává světlo tam, kde oči vidí pouze stín.

Zpracováno (redakčně zkráceno a upraveno) podle knihy: 
Daniel Ange Kdo je můj bratr?,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Převzato z webu kna.cz